Je Čína opravdu na prahu energetického průlomu díky thoriu a novému typu jaderného reaktoru

Thorium má už dlouhá léta pověst téměř zázračného prvku, který by mohl změnit svět jaderné energetiky. Je ho relativně dost, vzniká při něm méně dlouhodobého odpadu a celé řešení má být teoreticky bezpečnější než klasické uranové reaktory. Když se proto objevila zpráva, že Čína spustila funkční thoriový reaktor, znělo to jako začátek nové éry. Jenže mezi laboratorním úspěchem a skutečnou elektrárnou, která by zásobovala miliony lidí, je obrovský rozdíl.

Jak thorium vyrábí palivo za provozu

Thorium samo o sobě není dobrým palivem, protože se přímo neštěpí. V reaktoru se ale může postupně přeměňovat na izotop uranu, který už energii vyrábí. Thorium 232 se nejprve změní na protaktinium a teprve z něj vznikne uran 233, který je schopen udržovat štěpnou reakci. Reaktor si tak v určitém smyslu palivo vyrábí sám během provozu.

Právě proto se s thoriem často spojují reaktory s roztavenými solemi. Palivo v nich není uzavřené v pevných tyčích, ale proudí jako horká kapalina. Pokud by došlo k přehřátí, speciální pojistka se roztaví a palivo samovolně odteče do nádrže, kde se reakce zastaví. Na papíře to působí jako velmi elegantní bezpečnostní řešení, ale realita je složitější.

Vypnout štěpení je jedna věc, ale zbytkové teplo v reaktoru zůstává a musí se dál odvádět.

Proč jsou roztavené soli lákavé i problematické

Kapalné palivo umožňuje průběžně odvádět některé produkty štěpení, což by mohlo zlepšit stabilitu provozu. Zároveň ale jde o extrémně horké a chemicky agresivní prostředí. Materiály, potrubí i ventily musí vydržet dlouhé roky v podmínkách, které jsou pro techniku mimořádně náročné. Právě tady se často ukazuje rozdíl mezi teorií a praxí.

Co vlastně v Číně běží

Čína dnes provozuje experimentální reaktor označovaný TMSR LF1. Jde o výzkumné zařízení s kapalným palivem na bázi thoria, které dosáhlo takzvané kritičnosti, tedy stavu, kdy se řetězová reakce udržuje sama. To je klíčový moment, protože teprve tehdy se ukáže, že výpočty a návrhy fungují i ve skutečnosti.

Nejde ale o elektrárnu napojenou do sítě. Tento prototyp má jen malý výkon a jeho úkolem je především sledovat, jak se thorium během provozu přeměňuje na uran a jak se celý systém chová při dlouhodobějším běhu.

Kde se skrývají největší potíže

Jedním z klíčových problémů je protaktinium, meziprodukt, který rozhoduje o tom, kolik skutečně využitelného uranu vznikne. U některých návrhů by se muselo z paliva dočasně oddělovat, aby mohlo bezpečně dozrát, což znamená chemické zpracování v radioaktivním prostředí, které je samo o sobě technickou výzvou.

Druhým tématem je odvod zbytkového tepla. I když se reakce zastaví, systém zůstává horký a musí se dál chladit. Pojistky sice snižují riziko, ale nenahrazují potřebu aktivního dohledu.

Třetím bodem je dlouhodobá spolehlivost. Koroze, údržba a práce s radioaktivními produkty v horké solné lázni nejsou detaily, ale zásadní otázky, na které zatím neexistují odpovědi podložené desítkami let provozu.

Průlom nebo jen důležitý krok

Čínský thoriový reaktor je bezesporu významným milníkem. Ukazuje, že thoriový cyklus lze ověřovat v reálném provozu, nejen na papíře. Zároveň ale není žádným zázračným řešením, které by okamžitě nahradilo dnešní elektrárny.

V jaderné energetice se nakonec nerozhoduje podle slibů, ale podle let provozních dat.

Je tedy Čína na prahu revoluce v energetice. Možná ano, ale zatím stojí teprve na prahu. Skutečný průlom nastane až ve chvíli, kdy se thoriové reaktory prokážou jako spolehlivé, bezpečné a ekonomicky smysluplné v dlouhodobém měřítku.